ZAČÁTKY KOJENÍ, „SLABÉ MLÉKO“, USTÁLENÍ LAKTACE, RŮSTOVÝ SPURT

Nekonečne dlouhý porod a poté Vás čeká ta nádherná odměna – narození miminka a bonding se samopřisátím.

image


Mé porodní přání, které bylo zahrnuto v porodním plánu, bylo: pokud bude vše v pořádku, ráda bych aby byl proveden bonding.

A taky že byl. A rovnou dvě hodiny

……….ale teď pěkně od začátku.

„Miláčku, tak máme fakt chlapečka“. Dula i PA: Co? Já:“ nooooo, je tohle pindík, ne?  Většina osazenstva asi očekávala holčičku (jako nechápu proč, když Adámkův pinďa je velmi jasně viditelný už z dálky :p). My pohlaví znát nechtěli, ať máme překvápko. A hlavně, bylo nám to jedno, zdraví bylo to hlavní…(stejně jsem od začátku věděla, že to bude chlapeček :p). 

Dula mi nabídla, ať se pro pohodlí přesunu na lehátko (rodila jsem na porodní židličce, kde mi op(ě)orou byl manžel).

Souhlasila jsem.

Jakmile jsem ležela na lehátku, Dula na mě položila ten nádherný voňavý uzlíček, který se ihned začal zajímat, kde se nachází bradavka.

Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek vidět pidičlověka, který vylezl ze mě, jak následuje svůj vrozený pud a sápe se za prsem. 

Na sále šlo samopřisátí krásně, a to na obě prsa, i když mám jednu bradavku plochou. Díky samopřisátí se mi hned rozjela laktace.

Avšak na pokoji už to bylo horší.

Ono by to na pokoji horší nebylo, chtělo to jen

 VÍC trpělivosti, uklidnit se, věřit svému tělu

a né si hned od sestřičky nechat naordinovat klobouček, i když to myslela „dobře“. Na druhou stranu, kojení s kloboučkem šlo krásně a Adámek přibíral na váze. Až moc 😀 Mlezivo teklo proudem.

Prsa se mi po dvou dnech začaly neskutečně nalévat. K ránu jsem zjistila, že mám prsa jako dva kameny ( doslova) a měla jsem i zvýšenou teplotu. Takže prvotní radost z toho, že mám poprvé v životě prsa mě rychle přešla.

Šla jsem za sestřičkou a ta mi doporučila teplou sprchu, ukázala mi, jak ručně odstříkat ( kurva auuuuuuuu!!! Auuuu, auuuuu!!) a dala mi Paralen. I když se lékům vyhýbám jako čert kříži, neprotestovala jsem, jelikož to poslední, co bych chtěla je zánět do prsou a třeba nemít možnost kojit. * dodatek: Kojit při zánětu je to nej, co pro sebe (rozuměj prsa) můžete udělat, i když to bolí. Nebojte se, že by miminko pilo „zkažené, kyslé, nemocné mléko“.

Sprcha ok, ale ručně odstříkat když vím, jaký je to masakr? Ta bolest byla NESKUTEČNÁ!!!

Začala jsem hledat články žen, které se potýkaly taky s tímto problémem a rady laktačních poradkyň.

Nedalo mi to s šla jsem se zeptat
do sesterny jestli nemají odsávačku.

Měli.

DÍKY bohu za tuhle věcičku. Tak jsem odsávala do pocitu uvolnění. První várku mléka jsem vylila.

Přišla sestřička, kde mám mléko a já, že jsem ho vylila. Sestra na mě odvětila: to nesmíte vylívat, to nám dejte.

Nesmím? Mé mléko? Mléko pro mojeho syna?

Hmmm.

Omluvila jsem se, že jsem to nevěděla.

Sestřička odešla já byla rozhozená z toho, že jsem se omlouvala za něco, co jsem nemohla tušit. Nedělali mi čerstvé krevní testy, nedala jsem písemný souhlas k darování a ani jsem nevyplňovala dotazník…….. tak jak mě mohlo napadnou, že mohou chtít mé mléko bez těchto úkonů?

Stačilo říct předem (jen tak mezi náma), že to mlíčko ( přesněji kolostrum) chtějí. Njn, ty moje hormóny.

Tak jsem odsávala a nosila to mé tekuté zlato sestřičkám, které dávaly mlíčko dětem v inkubátorech apod., což mě upřímně hřálo u srdce a zpříjemňovalo mi to pobyt v porodnici. Vy které jste to také tak měly, jistě víte o čem mluvím :).

4tý den po porodu nás pustili domů.

Teď už bylo vše na mě.

Žádné sestřičky. Žádný dozor a rady.


Doma jsem odsávala po každém kojení a udělala zásoby na 20let ( skladovat se může mléko v mražáku max 3 měs).

První kontrola Adámka naším pediatrem probíhala standartně u nás doma.

Zbylé kontroly probíhaly klasicky v ordinaci.

Na druhé kontrole Adámek přibral jen 60g, což mě malinko vyvedlo z míry, když jsem veděla, jak doposud přibíral. Pediatr, ale nic neřešil, jen jsme se měli dostavit za týden na převážení. +260g. Všecko v cajku, malý roste, jak má. *dodatek: Kojené děti přibývají skokově- někdy 40g a jindy třeba 320g.

V půlce třetího týdne se začala prsa měnit.

Nebyla tak nalitá, nemusela jsem odsávat, prostě splaskly a já začala mít stres a pochybnosti, jestli nemám SLABÉ MLÉKO pro toho mojeho jedlíka.

(Nečekaně) Hledala jsem na internetu veškeré informace a zjistila jsem, že po určitém čase se začne tvořit mléko dle potřeb miminka, prsa mírně splasknou- nazývá se to ustálení laktace. I tak jsem byla neklidná a kontaktovala jsem Dulu. Ta mě uklidnila, že to tak je, že mám hodně jíst a odpočívat a kontrolovat počet počůraných plen ( optimální je 6ks za 24hodin) a sledovat celkovýcstav/náladu dítěte.


Takže, dle mého je „slabé mléko“ meziobdobí před ustálením laktace. Je potřeba vydržet…může to být 3 dny, týden…každá jsme jiná. Mezi zvířaty taky neexistuje slabé mléko, každá máma má mléko- příroda to tak zařídila (vyjma jsou psych. a zdrav. problémy) takže se nenechte zviklat okolím, že máte to a nemáte tamto…atd. VY jste máma. Vy to máte vrozené.

Vydržte. Přikládejte. Kojte.

A pamatujte: flašku se sypkým práškem a vodou může dát dítěti každý, ale mléko z Vašeho prsu „namíchané“ přímo pro Vaše miminko na míru…. jen VY 🙂


Ten večer jsem se dala do pohody. M. objednal pizzu, sežrala jsem ji celou a koukali jsme na dobrý film.

Konec 3tího týden nám (do toho všeho) Adámek „nadělil“ růstový spurt. Kojení, které bylo doposud co dvě/tři hodiny se změnilo klidně i na co hodinu/co 30min.

Do toho tu byly stále koliky. K častému kojení a neustálému silnému kolikovému pláči se přidal ještě zuřivý pláč, kopání nožičkama a kroucení se u kojení. Mno na posrání, nebudu Vám lhát. Velmi náročné dny, které zažíváme skoro všechny/všichni se svými miláčky.

Velkou odměnou a hlavně úlevou pro mě bylo odstranění kloboučku, které šlo neskutečně jednoduše, a to hned na „první“ pokus.

Začátky jsou náročné. Seznamování se s miminkem, udržovat chod domácnosti…upřímně obdivuju a smekám před maminkami, které mají dvojčata…před maminkama, které už mají doma malého špunta a k tomu čerstvé miminko…a které mají doma neschopného manžela a jsou na  všechno samy….atd.


INFORMACE KE KOJENÍ: ( info mám ze zkušeností maminek a rad laktačních poradkyň)

Kolostrum/mlezivo– první dva až tři dny se v prsou tvoří husté žluté mléko, které je velmi výživné a plné protilátek. Je nažloutlé barvy, ale múže být i tmavě hnědé…
Zralé mléko: tvoří se třetí až pátý den po porodu. Může se tvořit nadbytek, který je pro ženu velmi bolestivý, je potřeba pravidelně odsávat ( nejlépe kojit) pouze do úlevy, ať se nedostane do prsa zánět ( pokud hrozínopravdu náběh na zánět- preventivně se podává Paralen).
Mateřské mléko/ustálení laktace: po 2-3 týdnech se upraví tvorba mléka na poptávka-nabídka. Prsa Vám mohou mírně „splasknout“ protože už se mebudou nadbytečně nalévat a vy nebudete muset odstříkávat.
PODPORA TVORBY MLÉKA: klid, podpora okolí, žádný stres, pohoda, věřit si, časté přikládaní, kojení z obou prsou během jednoho krmení,  mazlení tělo na tělo, nošení miminka v šátku, pití kojícího čaje, nahřívání prsou, homeopatika a bylinky ( Benedikt a Pískavec)

Pokud máte dotazy, klidně ptejte…ve volných chvílích hledám informace, prostě pořád čtu a zjištuju info ze všech možných stran/pohledů/názorů…apod. Takže, co vím, ráda povím.image

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

2 Comments

  1. Ahoj, moc hezký článek. Pod velkou část pocitů se můžu podepsat. Měla jsem to trošku jinak, tak přidávám uklidňující komentář pro budoucí maminky, kterým hrozí císař. Mám dva kluky, oba císařem. První se na světě ukázal o 12 dnů před termínem, saní mu nešlo a já vlastně vůbec netušila, jak na to. Do té doby jsem si myslela, že je kojení PŘIROZENÉ. Haha. Ale v porodnici mi půjčili odsávačku, aby se mi mléko rozjelo, přikládala jsem, mléko se rozjelo, ale krmila jsem z lahvičky. Téměř celých 6 týdnů probíhalo ve vzorci odsát-zamrazit-ohřát-nakrmit-vyvařit-hojit ragády… moc si tohle období nepamatuji, ale můj muž byl obrovskou oporou. A pak najednou ze dne na den kojení šlo. Hodně mi pomohla laktační poradkyně, která za mnou přišla domů. Nakonec jsem kojila až do otěhotnění, to se syn odstavil přirozeně sám.
    U druhého syna jsem si řekla, že už tohle krvavé období s ragádami nechci zažít a když to nepůjde, tak prostě dám umělé mléko. Noo a malý se přisál hned, jak mě probudili z narkózy. Kojení je překrásné, stojí za to bojovat, ale nechat si i poradit!

    • Krasne cist, jak se ti v prvnim pripade povedlo rozkojit. A klobouk dolu pred temi silenymi 6ti tydny. Verim, ze to bylo narocne. Kvalitni, vyskolena a vnimava LP je uzasny pomocnik s radama k nezaplaceni 🙂 Dekuju za povzbuzujici komentar a preju Vam krasne leto 🙂

Submit a comment