HONEYMOON / NAŠE LÍBÁNKY

´´Je mi jedno kam pojedeme, ale potom všem už potřebuju vypadnout a vypnout´´.

Určitě to znáte taky.

My tuhle větu omýlali, a to velmi intenzivně, minulý rok v létě. Po roce šetření….po roce příprav na ten velký den D se nedalo ani nic jiného od nás obou čekat. Rok uběhl, svatba jak by smet. Byla krásná, rychlá, jiná a prošpikovaná směsí smíchu, jídla, alkoholu a špinavé podlahy. Po tomhle veškerém dění bylo jasné, že s M. potřebujeme někam odjet a přepnout se do režimu off.

Svatební cesta nám byla doporučena na Maledivy. Krásná destinace, bohužel nic pro nás dva. Zvažovali jsme Thajsko, Kubu i Dominikánskou Republiku. Vybírali jsme týden. Pořád nenastalo to očekávané ´´ wow, tak tady to bude pecka, balíme kufry ´´. Po týdnu intenzivního hledání jsme začali propadat zoufalství, že neseženeme nic dle našich požadavků, což bylo: 4* nebo 5* hotel, all-in s výbornou kuchyní, poloha hned u moře a aby bylo v blízkosti město s hospodama, diskotékama a  celkově rušnějším nočním životem. Když už jsme něco našli dle recenzí hostů, tak to splňovalo na sto procent třeba jen dva body ze čtyř.

Při posledním hledání mě doprovázelo nasrání a zoufalství, že nic neseženeme. Odproštěna od ´´ veškerých´´ našich nároků jsem se zaměřila na Evropu v naději ( konkrétně na Řecko),  že tam něco najdeme. Řecko přece každý chválí. Zadařilo se. Konečně jsem našla tři nabídky, které by nám mohly vyhovovat. Ukázala jsem je M. a jednu z nich jsme vybrali. Řecko – Faliraki, hotel Pegasos. OuuuJééé :).


Jeden kufr a jedna sportovní taška, to bude stačit. Zabalila jsem oblečení, vybavení na potápění, foťák, doklady, drogerii a za tři dny jsme letěli. Letěla jsem poprvé, takže jsem byla mírně nervózní. Mírně je slabé slovo. V hlavě se mi odehrávaly pády letadel z pořadu ´´ Letecké katastrofy´´. Potřebuju panáka, pivo, cigaretu, cokoliv, hlavně se něčím ´´uklidnit´´. Slyšela jsem plno historek o tom, jak je fajn si před odletem dát něco ´´vostřejšího ´´. Tohle doporučení se mi samozřejmě líbilo, takže jsme šli na pivko. Nezabralo. Jediné co mi to navodilo, byl plný močák a otravně opakující se návštěva toalety.

Sedíme v letadle. Prohlížím si stísněný prostor, který je pro mě zcela nový. V tu chvíli jsem poprvé v životě pocítila krátký záchvěv paniky. Pro mě také nový pocit. Honilo se mi hlavou, že je tam všeho málo- málo místa, málo vzduchu, málo oken, málo letušek a o to víc lidí….

Vzlétáme. Tak to nemá chybu. Hejno motýlků v podbřišku mi navodilo příjemný pocit při vzletu, který mi na chvíli pomohl zapomenou, že v téhle létající krabici budeme dvě a půl hodiny. Usnula jsem a M. taky.

Za 30min budeme vystupovat, jdu se převléct do kraťásek ( viz článek ZDE). Těch posledních třicet minut bylo protivně dlouhých. Přistáváme a já si to zase maximálně užívám.

Samozřejmě při vycházení z letadla přišla první facka. A to ta teplotní. Na to, že je 6h ráno, tak klobouček. Na letišti o nás bylo suprově postaráno. Ujala se nás delegátka, šup do minibusu směr hotel. Po čtyřiceti minutách jsme byli konečně na místě.

Hotel byl z venku pěkný. V tu chvíli mi přišel, jako jeden z nejhezčích, protože ty kolem kterých jsme projížděli, ehm!

´´Dobrý den. Recepce je k Vašim službám 24hodin denně ( to jsme ještě netušili, jak se nám tahle služba bodne!), snídaně jsou od 7h,´´ ….bla bla bla. V duchu jsem si opakovala: Už nemluuuuv prosím a dej nám kartu od pokoje. ´´A tady máte dvě karty od pokoje.´´ Jupí. Pokoj by krásný. Čistý. A teď hurá na snídani. Klasika. První den máte dvaceticentimetrové oči a máte pocit, že se do Vašeho žaludku vejde osmkrát víc než normálně. Při patnáctém soustu víte, že nevejde, ale rvete to do sebe dál. Oběd už teď nechcete ani vidět. My se přežrali i na oběd. A myslím, že i na večeři.

Po snídani jsme se byli projít po celém resortu, kouknout na moře a celkově zjistit kde co je. Super, teď hurá do plavek a opalovat chlupy na řiti.

Další dny se nesly v podobném duchu. V hotelu nabízeli veškeré služby. Od saunování ( to jako tady v tom vedru někdo chodí dobrovolně do sauny?), přes pedikůru po masáže. Na celkové masáži jsem nikdy nebyla, tak jsem si šla zarezervovat termín. Ten byl volný hned, vzala jsem si tedy kartu od pokoje, kreditku a mazala celá natěšená, že mě bude celé dvě hodiny omacávat někdo jiný než můj manžel.

Ležím na lehátku. V pokoji je příjemný chládek a ruce masérky jsou velmi jemné. Super. Asi po 30ti minutách jsem ucítila známé lechtání signalizující, že močák je plný až po okraj. Co to na mě matlá? Písek s bahnem? Ty vole. To je pecka. Peeling celého těla. Zezadu i zepředu. Při změně polohy, kdy jsem si konečně netlačila na močák, jsem si začala masáž užívat. ´´ Mrs. Valchar, please, take the shower´´ Aha, to mluví na mě. Nové příjmení zní divně :D. Ukázala mi místnost se sprchou, toaletou a umyvadlem. To je jak před nějakým castingem :D. MEGA!!! Můžu se konečně vyčůrat!!! Ty krááááso, to je úleva!!!!

Jsem osprchovaná a zpět na lehátku. Teď začalo to pravé rozmazlování. Jemná masáž celého těla s velmi příjemně vonícím olejem.

Po dvou hodinách jsem vylezla jako nová. Jdu platit. Lámanou angličtinou mi oznámí: ´´ Here no accepted card, only on reception, please here cash´´. Keš je na pokoji. Došla jsem na pokoj a poprosila M. ať jde zaplatit.

Já po masáži hned usnula. Po probuzení jsem málem hodila šavli, jelikož masáž stála 110 Éček…má nepozornost při čtení se opět potvrdila. M. to bral jako vždy s ledovým klidem a snažil se ho přenést i na mě. No a co? Máme líbanky. 

Blížil se večer a my už předem tušili, že dneska před dvacátou-druhou hodinou spát nepůjdeme.

Po večeři jsme zamířili na terasu s barem a začali si objednávat vodky s juice. Po půl hodině nás napadlo, že si můžeme zahrát karty a u toho chlastat. Pili jsme, hráli klasické prší, ale to bylo zdlouhavé, tak jsme si vymysleli hru vlastní.

Začali jsme tak, že každý měl půlku balíčku karet. Jeden hráč ( v našem případě buď já nebo M.) před otočením vytažené karty musel tipnout, jakou bude mít ten druhý vytaženou kartu – jestli vyšší nebo nižší. Po asi 10tém panáku jsme pravidla upgradovali k dokonalosti ( v tu chvíli jsme si připadali, jako bychom objevili tu nejvíc spešl hru na světě, a říkali jsme si, jak jsme hustí, že si tu hru patentujeme……pak ju budeme prodávat……kupime si les a budeme ju hrát furt…), a to: kdyžžž budeš mít větší kartu vyhráváš, takže piješ…..aaaaa když menší, tak si prohrála a musíš pít a já piju, protože log…icky budu mít větší nebo menší kartu než ty ´´.

Konec hry.

Plazíme se do blízkého města, kde je dlouhá ulice z obou stran PLNÁ klubů a diskoték. Panáky do nás padaly, jako….jako když máte slinu a kalíte panáky.

Čišník na baru, vedle něj můj manžel….POČKEJ, M. paří? A NA STOLE. 😀 :D. Ok, tak tohle bude ještě jinááá párty dneskááá. Než jsme si udělali zastávku v každém baru, bylo pět hodin ráno. Znakovou řečí a ožraleckými posunky jsme se pochopili, že už půjdeme.

Zvuk hudby se začal vzdalovat a my zase začínali vnímat zvuk šplouchajícího moře, ke kterému jsme se blížili. ´´ milačkuuuu? vykoupem se…tady nikdo není“ M. Se svlékl do naha. Já si nechala kalhotky. Přece se nebudu koupat NAHATÁ!!! Pff :D.

Koupeme se, řveme na sebe, jsme ohluchlí z toho randálu a najednou nás vyruší banda velmi veselých lidí. Možná místních, kdo ví.

Byli boží a moc si s náma chtěli povídat. Byli až tak moc boží, že nám k sobě uschovali veškeré manželovo oblečení, mojí kabelku s mým milovaných parfémem, zbylýma eurama a kartou od pokoje, akorát nám zapomněli říct, kde si můžeme věci vyzvednout.

TY KOKSO…..tady nic není, oni to všechno vzali……….ale zlato, počkej, nechali mi tu podprdu a sukni. Zlatíčka to jsou.

Minuta nepozornosti a všichni byli pryč. ( Dobře, možná to bylo pět minut, reálné vnímání času jsme ani jeden nezvládali).

Šestá hodina ranní, východ slunce, M. schovával svůj  nahý penis rukama. Cesta pískem, kupa ranních běžců, ostré sluneční paprsky, náš hlasitý smích = NEZAPOMENUTELNÁ CESTA.

Blížili jsme se ke vchodu do hotelu. M. neustále držel penis schovaný v rukách…otočím se a najednou měl kolem pasu modrý ručník. Ožralá jsem ho začala upozorňovat, že právě spáchal krádež, čili trestný čin, a že se to prostě nehodí.

Pravda, bylo by určitě lepší jít za těma třema recepčníma s pérem v ruce.

Došli jsme na recepci. Já musela jít bokem, protože jsem se mu nemohla přestat smát. M. šel statečně za jednou z recepčních. ´´ Good morning. Please, can you give me new card? Room number 201.´´ Kartu nám naštěstí dala hned bez dalších otázek. Joooooo. Jsme na pokoji. Oblékli jsme se a společně šli vrátit odcizený ( vypůjčený), ručník a rovnou se nasnídat. Po snídani jsme upadli do kómatu na pokoji a šli ven až na večeři.


Zbytek dovolené byl ve velmi poklidném duchu a já jej zakončila, teplotou, naběhlými čepy a předepsání antibiotik místním lékařem, který mě přijel zkontolovat až na pokoji. Upřímně, jet ve 40 st někde na kontrolu a čekat v čekárně, to bych nedala. No jo no, klimatizace je kámoš mých mandlí.

 

1) Lehátka byla plně obsazená, ale my měli štěstí….a zadarmo…
lehátka
2) Ani noha….ideální místečko na provádění čuňačinek….
opalovačka
3) Ratanová sedací souprava z Ikea – GRÉĚČKO
ratanová sada z Ikea Gréěčko
4) Suvenýr
plavky
5) Pestré výlohy plné nezapomenutelných střípků
obchod
6) Nabídka místního NightClubu
tabule
7) Potřebujete tanga? Hned? Okamžitě? Automat s tangama za dvě éčka. Jo, na náměstí. 
tanga

A teď něco z mého albíčka ( bohužel, pc přestal spolupracovat a nejdou mi nahrát zbylé fotky, jak bych si přála, tyto jsou z Rhodosu….hned jak bude čas, tak je dodám) 🙂
IMG_7129 IMG_7076 IMG_7386 IMG_6995

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

3 Comments

  1. Hahahah no bozi dovca, ty vylohy hlavne uplne luxusni;))). Preji spousty vydarenych dovolenych!
    Mej se krasne
    Papa ByGabra
    P.S nevim zda je muj blog vtipny a necim zvlastni, taky se jim nezivym, ale mrkni, treba zaujme:) http://www.bygabra.cz

Submit a comment