´´PRACOVNÍ CESTA´´ ANEB ZÁSNUBY

Je to už tři roky. Dva roky, co si mě ten můj jednooký rezervoval. Připadá mi to jako včera, když jsme se vydali na ´´pracovní cestu´´. Na TUHLE cestu vzpomínám s úsměvem na tváři, láskou a velkou vděčností. Jeden den jsem byla rozmazlovaná jako princezna…a zbytek ´´pracovního výletu´´ jsem se cítila, jako Alenka v říši divů. Bylo nebylo…….


V Květnu mi partner ( dále jen M.) oznámil, že v Červnu jede na pracovní cestu do Českých Budějovic – přesněji do Boletic, tak jestli mu nechci dělat doprovod ( miluje, když mu zpívám v autě). Měla jsme v té době volný pracovní týden, nechtěla jsem smrdět sama doma, takže jsem doprovod potvrdila velmi ráda.

Pracovní cesta se blížila. M. začal být mírně nervózní. Vše jsem přisuzovala velké pracovní zakázce a následnému jednání s papaláši. Takže jsem se snažila eliminovat pruzení a kdykoliv s čímkoliv pomoct. Termín odjezdu, přesně 2.6.2014, se blížil. Zabalila jsem nám věci, prostě tak jako vždy. Když mě viděl M. jak balím kufr, řekl mi, ať se nedivím, že je v autě v zadním kufru další kufr ( trošku se nám tu překufrovalo ) a že, jak pojedeme nazpět zastavíme se za babičkou v Pardubicích a předáme jí ten kufr, který je od mamči, čili mé tchýně. Ok, jasná věc.


2.6.2015 cca 09:00 jsme vyjeli a jeli směr Boletice. Cestou jsme se zastavili na jídlo a jeli na pohodu. Ani jsem nezpívala, bo jsem chrápala. Blížili jsme se k místu, kde měl mít můj přítel schůzku s nějakým kdo ví kým. Zastavil auto a vylezl, že jde na něj zazvonit. Ok. Dívám se z okýnka a vidím v prvním patře jednoho domu prodejnu společenských šatů. Že bych se tam šla kouknout, než se domluví?

Přítel přiběhl, podal mi malou bílou taštičku, ať si ji vezmu, že ji budu možná potřebovat. PANEBOŽE NA CO????? Uvnitř byla mini odličovací sada Vichy. Nechápala jsem. Vzal mě z auta a řekl mi, ať jdu s ní, že má pro mě jen takové malé překvápko, když mu dělám doprovod. Vzal mě do toho salónu. Přišla jsem tam a nebyla jsem schopná mluvit, celá jsem se klepala a smála se od ucha k uchu. V salónu na mě naběhly dvě asistentky a už to fičelo.

´´Dobrý den. Vy nejste skoro namalovaná (prý nenamalovaná, vypadala jsem jako by mě někdo vyzvracel), takže se odličovat nemusíte. Hned se na to vrhneme.

Které šaty se Vám líbí, slečno´´? Rozhlédla jsem a ukázala asi na patery šaty, které mě zaujaly. Byla jsem tak v hajzlu, že ani nevím, jestli bych si ty samé šaty vybrala, kdybych tam jela přímo s tím, že jedeme vybírat šaty :D.

Šaty jsem vyzkoušela. Seděly všechny.

Troje byly nádherné. A z těch třech jsem si vybrala jedny. Krátké, krémové, krajkované, takové klasické pouzdrovky s áčkovou sukní. Přítel řekl, že si můžu vybrat ještě jedny. Nejlépe nějaké dlouhé na ples, ať mám nějaké ´´princezničkovské´´, když jsem  o takových vždy snila. Vybrala jsem si. Nádherné nabírané v lososově-meruňkové barvě s korzetem. Bohužel, tyto šaty jsou opravdu vhodné třeba na kolonu, takže ZATÍM jsem je nevyužila. Šaty jsme hned vzali a šli k autu. Už po cestě do auta se mi chtělo brečet, ale udržela jsem to :). Sedli jsme si do auta, následoval attack polibků, v pauze, kdy nebyly moje rty na jeho rtech jsem mu dělkovala a radostí vydávala takové divné skřeky. Byl čas vydat se směr České Budějovice, kde jsme měli zajištěné ubytování.


2.6. 2015 cca 11:15 bylo mi sděleno, že ještě pojedeme cca hodinu ať se klidně ještě dospím a že až dojedeme na místo, ubytujeme se a skočíme si na jídlo. Usnula jsem. Ostatně jako vždy, když jedeme nějakou delší trasu. Po cca velmi krátkém časem jsem vjížděli na nějaké místo. V polospánku jsem cítila, jak jedeme po kočičích hlavách a slyšela, jak zde hrají pouliční muzikanti. První jsem si myslela, že se mi to zdá. Probudila jsem se, rozhlédla se a zařvala: MY JSME V ČESKÉM KRUMLOVĚ???!!!!!! To město znám od doby, kdy jsme zde byli s partou sjíždět Vltavu. Je to nejkrásnější město, jaké jsem kdy navštívila. Miláček mi mou odpověď s širokým úsměvem odkýval a šlo vidět, že má obrovskou radost, jak mu to vyšlo. Těšila jsem se, že vyložíme kufry a hned mu ukážu, kde co je…atd. JENŽE. To jsem netušila, co ZASE bude následovat. Dojeli jsme na náměstí a tam zaparkovali před ten nejluxusnější hotel. M. vyšel ven, zašel na pár minut dovnitř a naběhli nosiči kufrů ( nevím, jak se tomu slušně říká). Vevnitř na nás čekal manager hotelu a přivítal nás, mně dal kytici a M. dal klíče od pokoje.

Šli jsem na pokoj.

NA POKOJ. HOVNO!!!! Do prezidentského ampartmá. Já v ušmudlaných pohodlných legínách, volném sportovním tričku, v mikině, s mastnýma vlasama a ještě celá pokrčená ze spaní. Taková polo-bezďačka lezla do apartmá. V tu chvíli jsem absolutně nechápala, co se děje. Ani půl hodiny potom. Vlastně, až do konce pobytu jsem měla problém vše vstřebat. Obsluha zavazadel donesla poslední tašky a klíče od přeparkovaného auta. Dala jsem jim dýško, poděkovali jsme a oni nám popřáli krásný pobyt. Zavřeli dveře a já se pořád dokola ptala: CO TO, TO, CO??? MILÁČKU??? JÁ TO NECHÁPU.

Odpovídal, že je to takové naše roční výročí a že chtěl, ať si to to oba užijeme. Chudák to schytal asi pětsepadesáti pusama, protože jsem nebyla schopná mluvit.


2.6.2015 13:00. Dala jsem si studenou sprchu. Převlékla se a šli jsme na jídlo. Nepamatuju si, kde jsme byli na jídlo a co jsem si dala, ale vím, že jsem stopéro měla pivo. Spíš tak čtyři. Dnešní den byl náročný. Šli jsme brzy spát. A já se těšila, kam všude půjdeme, protože mi M. říkal, že budeme vstávat brzy.


3.6.2015 cca 8:00 vyjíždíme do Lipna. Do Lipna, kde je parádní sportovní park Lipno. Parádní byl do té doby, než mi miláček řekl, že jdeme na downhill. Vždy jsem to chtěla vyzkoušet, protože na kole jezdím moc ráda, ale……!  Ok, jsem tady, je ta možnost, jdu do toho!!  Celá natěšená s respektem, co mě čeká. Vybrali jsme kola, chrániče a helmu. Nasedli na lanovku, dojeli nahoru a teď, děj se vůle boží.

Sjezd byl skvělý. Měla jsem ohromný respekt z té trasy, kterou jsem neznala. Bohužel, po prvním sjezdu nám začalo pršet. M. si to sjel ještě 2krát. Dali jsem si oběd přímo tam v nějaké jídelně a pak jeli zpět na hotel.

Po příjezdu jsme si dali sprchu a šli si ´´bucnout´´ ( = dát si poobědového šlofíka). Probrali jsme se kolem 15 hod a domluvili se, že si skočíme do blízké čajovny. Koukli jsme na lístek. Vybrali nějaké osvěžujicí pití a černý hrozen příchuť tabáku.

Dýmka byla super. Možná nebyla až tak super, jak si ji děláme doma, ale TAM bylo VŠE super. Povídali jsem a nasmáli se, jako vždy. Co bych to byla za Kláru, kdybych se nestihla pokypat pitím. Super, zase půjdu na hotel jak největší špína :D. Dýmka pomalu hlásila konec a my se domluvili, že půjdeme na véču.


3.6.2015 17:30 na jídlo jsme šli do restaurace, kde jsme byli ubytovaní. Sedli jsme si a začali vybírat. Po chvíli řekl M. že se musí jít vy**at, tak že si skočí na pokoj.

Romantika. Ok, já mezitím objednala jídlo a pití na kterém jsme se domluvili.

Po asi 8mi minutách mi přišla servírka oznámit, že volal přítel na recepci z pokoje, ať příjdu za ním.

Panebože, co zase zničil? Beztak ten držák na hajzlák.

No, držák to NEBYL.

Jdu nahoru na pokoj a na klice visí škraboška. To je blbec :D, on chce jako teď šu*at? Proč ne, jídlo počká.

Stojím za dveřma, dám si škrabošku a ptám se jestli můžu vejít, aby si mě někdo nespletl s náměsíčnou. Řekl, že ANO. Vešla jsem tedy do pokoje se škraboškou na očích. Slyšela jsem, jak tam s něčím šuchtá. Po asi minutě mi řekl, že si můžu tu škrabošku sundat.

Sundala jsem škrabošku a TO, co mě čekalo v pokoji, to se nedá popsat.

Pokoj byl plný růží a lilií, uprostřed apartmá byl nádherně nachystaný stůl připravený na večeři, ale to nejkrásnější bylo za tím stolem. Můj přítel v nádherném obleku, který měl upravený na míru a měl ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy na něm viděla.

Přišel ke mě a posadil mě za stůl. To co následovalo, vedlo k mému oněmění a dojetí. Poklekl, vytáhl prstýnek a řekl: ´´jsi ta nejúžasnější osoba, kterou znám. Miluju tě a chci s tebou být po zbytek života. Vezmeš si mě?´´ Já ( stále v té pokypané mikině) nebyla absolutně schopna ihned odpovědět.

Odpověděla jsem až tak za 5 vteřin. ´´ANO, ANO, ANO ANOOOOOO, vezmu si tě a moc tě miluju!!!´´. M. vytáhl neskutečně blýskající se zásnubní diamantový prstýnek z krabičky a nandal mi ho na prsteníček.

Padl jako ulitý. Taky, že byl ´´ulitý´´ přímo na míru, což jsem se dověděla až později.

Za asi 10 minut přišly servírky s jídlem a pitím, popřály nám krásný večer. M. otevřel šampus a dali jsme si přípitek. Na jídlo nebyl čas. Stále jsem nebyla schopná mluvit. Byla jsem tak vykulená, že se M. bál jestli je vše v pořádku.

Tahle chvíle pro mě byla velmi silná. Je to moment o kterém skoro každá holka sní. A to od mala. Mě se splnil tenhle sen, aniž bych se o něj jakkoliv zapříčinila, žádala či se jej dožadovala.

Po chvíli jsem pookřála z miláčka opadla nervozita a začali jsme jíst. Smáli jsem se na sebe, jak dva dementi a užívali si tu chvíli. Bože, my dva totální neromatici a taková romantika. Pořád jsem se musela dívat na M., na jeho krásný ´´vítězný´´ úsměv, rozzářené oči a celkově….na to, jak mám krásného partnera. Budoucího MUŽE. TY P**O. 

To bychom nebyli my, abychom tento den nezakončili po svém. Po večeři byla nálada tuhle velkou slávu zapít. Nachystali jsme se tedy, pěkně se oblékli a šli dolů na venkovní terásku na pár pivek. Nálada byla úžasná. Nasmáli jsem se. Oba jsme museli svítit víc než pouliční lampy. Po pár pivech a panácích jsem se domluvili, že půjdeme do místního klubu na párty. Šli jsme tam, ale jak jsme se dostali na pokoj a v kolik hodin, to nevíme ani jeden :D.

Tak a už jsem zasnoubená, ty krááááso, to mě……. Seděla jsem na velkém okenním parapetu, měla otevřené okno, dívala se na M., jak spí a v duchu si říkala: tak tenhle úžasný chlap mě chce za ženu. Nevím, komu poděkovat za to, co se mi v životě děje. Ať je to kdo chce. DĚKUJU. Bylo mi krásně. Cítila jsem se v bezpečí…ikdyž na tom parapetě s mega opicí to nebylo až tak bezpečné. Vstali jsme a ten den jen lelkovali. Milovali se a smáli.

Já myslela, že už je všemu konec. Ne. Další překvápko. M. mi řekl, ať se nemaluju, že někdo příjde. Za asi 30 minut přišel místní úžasný fotograf s jeho velmi milou asistentkou. Proběhlo seznámení a šlo se na věc. Asistenka, Zdenička, se mě ujala a začala mě líčit. Fotograf, Honza, začal vše dokumentovat již od samého začátku. Po Líčení jsem si oblékla nové šaty a M. svůj oblek. Šli jsem fotit. Ven. Mezi ty nádherné uličky a zákoutí Českého Krumlova. První fotky jsem byla zkoprnělá, ale postupem času tréma opadla a focení jsem si náramně užívali. Honza i Zdenička byli skvělí a pokud někdo sháníte profi fotografa, jsou skvělou volbou. My díky nim máme nádherné fotky.

Zbytek zásnubní dovolené se nesl v duchu pohody, lenošení, camrání po městě a samozřejmě byl plný ´´lásky´´….i přes den, na večer i k ránu 🙂


PS: DĚKUJU, děkuju za nejkrásnější týden v mém životě. Za nejdojemnější chvíli, kterou jsem doposud zažila a za to, že jsme spolu a vše tak krásně zvládáme. Jsi úžasný člověk a já si tě za to nesmírně vážím a o to víc tě miluju ! Tvoje Mrňavá:*

IMG_2002134_D3S7555_cs6_sRGB 223_D3S7708_cs6_sRGB

DCIM100GOPRO

DCIM100GOPRO

DCIM100GOPRO

 

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

4 Comments

  1. Tohle jsem četla jedním dechem a zelenala závistí 🙂 Ale takovou tou hezkou, ne tou nepřející. Hrozně milé mi tam přijde, jak se popisuješ jako taková Popelka. No a jaká z tebe byla hezká princezna. Přítel to navlékl úplně luxusně a vymyslel to fakt do detailu. Gratuluji co nejupřímněji k takovému skoromuži.

  2. To je úžasný příběh, o to skvělejší, že se ti opravdu stal. Jako z pohádky. Doufám, že vám to s partnerem vydrží co nejdéle! 🙂 ♥

Submit a comment